Padesát let v životě lidstva je nicotný úsek, ale po této době začít mapovat a dokumentovat sportovní činnost je hodně těžký úkol, zvlášť, když věk pamětníků resp. tehdejších aktérů úvodních ročníků okresní ligy by měl být v rozmezí 75-87 let (jejich rok narození 1944-1932). Snažil jsem se některé z nich dohledat, aby mě obohatili svými vzpomínkami na tehdejší místní fotbálek a s pomocí nejstarších pamětníků z Orlíku se všechno snad podařilo, což Vám nabízím k posouzení a k přečtení řádků níže.                                           od: Roman "Štolba" Havelka

Fotbálek (malý fotbal, v dobách minulých pod oficiálním názvem malá kopaná) měl na Humpolecku bohatou minulost v podobě místní okresní ligy. Ranné začátky jsou cca mezi roky 1968-1969. Tehdy na jedné dílně pelhřimovského Agrostroje došlo k sázce o soudek piva na vítězství mezi obcemi Vyklantice vs. Košetice. Není podstatné, jak toto klání tehdy skončilo, bohužel, neví to ani pamětníci. Důležité bylo, že tento zápas byl impulsem k dalším. Přidaly se nově složené týmy z Červené Řečice, z Lukavce, z Humpolce a od roku 1970, resp. od sezóny - podzim-jaro - 1970/71) vznikla a pravidelně se odehrávala okresní liga malého fotbalu na Humpolecku. Správně by mělo být "na Pelhřimovsku", avšak Pelhřimov a okolí se fotbálku zdárně vyhýbalo až do 80tých let.

V sedmdesátém se rozehrál první ročník okresní ligy, zúčastnilo se devět týmů. A zájem o tento sport stoupal, což dokazoval stále vyšší počet týmů. V sezóně 1978/79 měla okresní liga dokonce dvě skupiny, ve kterých bylo evidováno 27 mužstev !! Zájem byl tak velký, že v polovině 70tých let byla zorganizována také liga pro mládež do 16 let, účast 6 resp. 8 týmů. Každoroční účast mužů byla většinou cca 16 až 20 mužstev, občas se objevil nějaký nový tým, který za dvě až tři sezóny skončil. Hrálo se především na Humpolecku. Spousta týmů byla přímo z města, dále obce z jeho jižní části a západním směrem, k Podblanicku. Byly to především malé vesničky, ve kterých by nesestavili fotbalovou XI., dále to byla mužstva hrající pod hlavičkou různých humpoleckých podniků (ČSAO, Sukno, sportovci z humpol. strojíren reprezentovali různé městské čtvrti). Velkým magnetem pro všechna mužstva a příznivce byli starší fotbalisté z humpolecké Jiskry. V 60tých letech byl humpolecký fotbal hodně vysoko, hrála se zde divize, tehdy to byla třetí nejvyšší federální fotbalová soutěž v ČSSR. Mnozí skvělí fotbalisté z této party se rozmístili do různých klubů a byli samozřejmě středem pozornosti. Kluby z Pelhřimova a z jeho okolí se pozvolna přihlašovaly na přelomu 70tých a 80tých let. Možnost hracích ploch byla tehdy velmi dostupná. Na vsích to bylo bez problémů, zde byla k dispozici travnatá hřiště. V Humpolci se utkání nejvíce odehrávala na populárním "sokoláku" (na sokolském, dnešním atletickém stadiónu), několik zápasů se uskutečnilo na hřišti házené a v polovině 70tých let bylo krásné hřiště za tenisovými kurty, u pomníku zesnulým na epidemii moru. Toto hřiště bylo ve správě mládenců z bytovek naproti Primatexu.

V počátečních letech byla organizace ligy kolektivní záležitostí, od roku 1974 se stal hlavním organizátorem pan Stanislav Kubát (mj. tehdy také hráč týmu Sukno Humpolec) se třemi dalšími pomocníky. Z hlediska dnešních možností je zajímavá tehdejší organizace. Bez emailů, bez mobilů ... Jistě se také ptáte sami sebe: "jak to mohlo fungovat?" Korespondence pomocí dopisů, ofrankovaných pošt. známkou 1,- Kčs . . . Opravdu, dnes nepředstavitelné!

Telefonní linka byla jedna, nejvíce dvě, na obec! A tak se to řešilo telefonáty do zaměstnání, ale především byl vydáván 2x ročně zpravodaj (před zahájením sezóny a na jejím konci), včetně rozpisu utkání celého ročníku, tedy kdy, kde, v kolik hodin. Po skončeném zápase posílal vždy kapitán domácího týmu vedoucímu organizátorovi ligy přesný výsledek a střelce gólů. Formou výše zmíněných ofrankovaných dopisů!!! Veškeré náklady si hradila mužstva, resp. sami hráči, z vlastních kapes. Hrálo se pouze o titul mistra okresní ligy, bez zájmu postupovat do vyšších pater národních soutěží.

Nepsaná pravidla a nezapomenutelné postavy ligy

Malý fotbal bavil, byla činnost. Celá organizace se dělala tzv. "na koleně", amatérsky. Jinak to také ani nešlo. Aby tolik let mohla soutěž tak skvěle fungovat, existovala nepsaná pravidla, která všechny týmy poctivě dodržovaly. Jedním z mnoha byly přestupy. Ty neexistovaly, byly zavrhnuty. Jednak proto, aby se případně nerozpadl nějaký tým a také nebyla ani snaha hráčů přestupovat, i když kamarádství bylo někdy napříč mnoha týmy. Svědčí to o faktu, jak skvělou partou byla jednotlivá mužstva.
Liga měla své nezapomenutelné postavy. Z řad fotbalistů jich za ta léta bylo mnoho, jejich seznamem by se popsal stoh papíru. A z těch mimo hrací plochu výběr několika jmen z mnoha ....
- pan Jaroslav Pitner  -  hokejový tréner jihlavské Dukly a národního týmu ČSSR (mj.čs. nároďák dovedl k mistrovskému titulu v roce 1972). Měl s rodinou na Tukse u Krasoňova chatu a když zde pobýval, tak pravidelně přišel zhlédnout zápas okresní ligy, rád podebatoval, přidal i nějakou radu. Krasoňov patřil tehdy mezi lídry ligy a p.Pitner měl tento tým ve velké oblibě.
- pan Antonín Vondráček st.  -  kdysi vynikající humpolecký fotbalista pravidelně navštěvoval zápasy okresní ligy hrané v Humpolci nebo v obcích blízkého okolí. Vždy elegantně oblečen, na krku mu nikdy nechyběl fotoaparát. Humpolecké fotbalisty znal samozřejmě všechny, volal na ně křestním jménem a často si jednotlivé akce přehrával (bez míče) vedle hřiště. Za ta léta udělal kvanta fotografií: komplet mužstva, momentky ze zápasů, atd. ... A kde ty snímky jsou, resp., kde skončily?
 

Čas běžel rychle a se začátkem XVI.ročníku bylo příliš pozdě připustit si, že liga spěje ke konci! Do sezóny 1985/86 vstoupilo pouze šest týmů: Sokol Stranná, TJ Krasoňov, K.T.O. Tuksa Ústí, Pražanka Pelhřimov, Sukno Humpolec a KRTV Zálesí Humpolec. Úpadek ligy nebyl způsoben nezájmem. Kádry mužstev každou sezónou stárly a zapomínalo se na mladé fotbalisty, oslovit je. Navíc tým ze Stranné si nebyl jist, jestli dohraje sezónu. Cestování měl daleké. Nevlastnil hřiště a ke každému zápasu na Humpolecko dojížděl až 50 kilometrů. Krize dolehla také na nejúspěšnější tým ligy, na KRTV Zálesí. Odchod ze scény ohlašovali všichni matadoři týmu. Naštěstí Zálesí mělo dost mladých fotbalistů, kteří se netajili zájmem založit si vlastní mužstva. A také se tak stalo. Tým S.K. Horní Paseka si zahrál a existoval pouze v příštích dvou ročnících, avšak na svoji cestu se vypravil také nově založený MFC Orlík Humpolec.
Krátkou sezónu 1985/86 naposled odehrál klub KRTV Zálesí Humpolec, který v lize zvítězil. V sezónách 1986/87 a 1987/88 ligu odehrály týmy: TJ Krasoňov, K.T.O. Tuksa Ústí, S.K. Horní Paseka a MFC Orlík Humpolec. V obou ročnících zvítězil tým MFC Orlík a následně to byl jediný tým malého fotbalu na Humpolecku. Ostatní tři mužstva ukončila činnost a okresní liga malého fotbalu skončila. Po odehraných XVIII. ročnících .....
 

Když p.Vladimír Vratislavský na schůzi okresní ligy oznámil, že chce založit nový klub a zveřejnil své představy, bylo to pro mnoho příznivců fotbálku na Humpolecku velmi zajímavé téma. Pomocnou ruku podali významné osoby místního fotbálku, pánové Stanislav Kubát (od r. 1974 předseda a hlavní organizátor okresní ligy, mj. také hráč týmu Sukno Humpolec) a Josef Kameš (dlouholetý hráč a kapitán týmu KRTV Zálesí Humpolec, ve kterém dosud působil i p. Vratislavský). Byla to dlouhá jednání, vše propracované do nejmenších detailů a podrobné sepsání stanov nově založeného týmu MFC Orlík Humpolec.
MFC Orlík byl na Humpolecku prvním klubem, který byl registrován v rámci tehdejšího republikového sdružení klubů malé kopané z důvodu přihlášení do republikových soutěží. Veškerá jednání probíhala v restauracích Kocanda v Želivě a Orlík v Humpolci. Asi nemá smysl popisovat, jak v tehdejší době bylo složité přihlásit klub, který nebyl pod patronací závodu (firmy) nebo politické organizace (např. místní SSM). Kdo s tou dobou nemá zkušenost, asi by beztak neuvěřil.
 

MFC Orlík podal přihlášku 14.3. 1986 a právoplatně tato přihláška byla potvrzena 26.11. 1986, což znamenalo, že klub mohl vstoupit do soutěží malé kopané ČSSR a očekávalo se, že klub získá dostačující zkušenosti, díky kterým pomůže opět "probudit" místní okresní ligu.

Orlík, i když neměl zájem lišit se od dalších místních týmů, ale ve skutečnosti tomu tak bylo. Už to nebylo možstvo, resp. parta lidí z jedné obce. V Orlíku se scházeli fotbalisté ze všech možných obcí Humpolecka. Samozřejmě přímo z Humpolce, od Plačkova přes Mladé Bříště až k Sedlici a k Želivu. A už se v týmu přestal "nosit" totální klubismus, čímž byly ostatní týmy malého fotbalu typické. Ale nic to neměnilo na faktu, že MFC Orlík byl velice úspěšný. Po dvou vítězstvích v okresní lize se klub probojoval třikrát v řadě do finále národní ligy, mezi šest nejlepších týmů ČSSR! Zvlášť v případě první účasti ve finále ligy se v Humpolci o této události hodně diskutovalo.
Počínaje rokem 1991 začíná kredit Orlíku klesat .... Klubu nelze upřít zásluhu na opětovném rozjezdu okresní ligy, zpočátku s pěti starujícími týmy, dále se počet zastavil na dvanácti týmech v okresní lize. Orlíku se nedařilo, klub spadl téměř až na dno v místní lize a vše spělo k jeho rozpadu. Záchranou mu byl odchod do jiné oblasti, tudíž příchod nových fotbalistů do klubu a to byl také konec okresní ligy na Humpolecku, resp. na Pelhřimovsku. Nikdo jiný, než Orlík, nebyl schopen tuto soutěž organizovat a opadal také zájem o tento sport u místních sportovců.

Od roku 1998 dále se podařilo klub MFC Orlík Humpolec úspěšně restartovat a nasměrovat klub k největším úspěchům. To je ale úplně jiná kapitola, která je uvedena uvnitř těchto stránek ....